Cindina dovolená

...a Cinda hárá... no a co? Záchranářský pes si s tím musí umět poradit....

   Tak to začalo.

 SOBOTA:  Páníčkové odjeli k moři a   my s Igorkem spěchali ze  speciální  výstavy foxteriérů (výborný Res. CAC) domů. Cinda na nás s dočasnou chůvou čekala před domem a nadšeně nás oba vítala.

NEDĚLE:  . Potkali jsme mladíka s osmiměsíční fenkou , něco jako vyžla, která si chtěla dokonce k Cindě čuchat! Páníčka upozorňuji, že za a) Cinda hárá a za b)taky není už nejmladší, a proto  nemá nejlepší náladu. Páníček na to , ale tohle je taky fena....Cinda se ozvala a ohnala. (nikomu se nic nestalo, fenka se jen lekla) Tak se doufám oba poučili, on ,že má respektovat , když si někdo nepřeje, aby se jeho určitě hodný pejsek bratřil a štěně, že nemůže ke všem čuchat ,jak se mu zachce.Nevím, jestli měla Cinda dojem, že musí držet nad Igorem ochrannou ruku, ale tvářila se zle na každého psa, kterého uviděla.

Stavili jsme se u sousedovic branky a všichni tři jsme obdivovali Miu, malinké štěňátko foxteriérky.

PONDĚLÍ: Dnes jsme už potkávali venku pejsky bez problému, asi Cinda usoudila, že se o sebe Igor postará. Doma pohodička, Cinda se  předháněla s Igorem v přinášení míčku. Po chvíli usoudila, že je toho dost a nenechala se vyprovokovat ke hraní ani když ji Igor strkal míček přímo pod nos.

ÚTERÝ  : Vstáváme kolem půl sedmé a vyrážíme na ranní půlhodinku, někdy se i trochu protáhne. Potom si dáme snídani, vitámíny, zameteme chlupy (a že jich je, Igor skáče po Cindě, ta ho plácá tlapkou a chlupy jen lítají) a znovu vyrážíme tentokrát na delší procházku. Chodí s námi Honza, tak se přispůsobujeme jeho trasám kolem přehrad. Cinda si občas postaví hlavu a rozhodne se, že cesta vpravo je lepší než námi zamýšlená cesta vlevo. Chvíli přemlouváme, nic jiného se nedá dělat, protože přetáhnout se nedá, a protože dodržujeme "dietu", pouze granule v dohodnutém množství, pamlsky nenosíme, tak nezbývá než se uchýlit ke lsti. Jen tak říkám někam do korun stromů " co to tady mám" a strkám ruku do kapsy. Funguje to Cinda se jde také kouknout a zapomíná, že chtěla původně někam jinam. Pohlazení ji potěší a my můžeme dál. Po návratu domů si dáme oběd a odpočíváme. Jsou tak sladcí ,když spí....Odpoledne vyrážíme na zahrádku. ,Cinda  chvíli kouká na lítajícího Igora a pak si mi lehne k nohám a odpočívá. Jsem moc ráda, že Cinda vybírá zpáteční cestu podél silnice a nechce chodit kolem garáží = štěkajícího ovčáka a dalších malých psů na jedné zahradě. Igor se z nich může pominout a tak to Cinda vyřešila k mé velké spokojenosti. No a večer ještě jedna půlhodinovka před večeří a já na pec, Cinda pelíšek před pecí , zalízá i Igor a jde se spát.

STŘEDA : Hárání zatím Igiho skutečně nijak zvlášť z míry nevyvádí, Cinda je k němu milá. Horší je, že si nás začínají všímat pejsci venku. Jdeme z vycházky a za plotem nás doprovází malý bílý pejsek. Nevšímá si Igora, který se s ním chce přes plot kamarádit a jen nás sleduje. Cinda kráčí důstojně, ani po něm okem nehodí. Zahrada končí a my pokračujeme. Po pár krocích se přižene bílá kulička a pověsí se Cindě na nohu. Co teď? Přeci ho nepotáhnem ssebou? Chci se vrátit k brance a vrátit pejska majitelům, ale Cinda má všeho dost a chce domů . Z kopce přichází babička s kočárkem a maminka s děckem na "koni". "Prosím, můžete u té branky zazvonit?"- "Ale tady žádný zvonek není". Naštěstí naše dohadování uslyšela paní na zahradě, velice se divila, jak se pejsek dostal ven. No , hlavně, že si ho odnesla a my mohli domů. Odpoledne jsem v dáli zahlédla volně běhajícího bernského salašnického psa a páníček nikde. Okamžitě jsme se otočili a dali se jinou cestou. Představa, že by se k nám chtěl přidat i on...

ČTVRTEK : Dnes jsme se vydali s Honzou do jiných končin. Cindě se to zřejmě líbilo, pelášila, že jsem ji musela brzdit. Jdeme a jdeme a najednou před neoploceným domem kočka. Igor hned jásá, z kočky je však najednou obrovská syčící prskající koule a vyráží proti nám. Cinda zase na pomoc Igimu. Táhnu oba psy zpátky a Honza se neohroženě staví té šelmě do cesty. Kočka ,stále naježená, před ním neustoupí ani o centimetr. Nějaká huš, běž domů ji nezajímají. Notnou chvíli trvá než koule splaskne a objeví se docela drobná kočička. Beru oba psy  , přebíhám kolem, zatím co Honza stále stojí před kočkou a brání ji, aby se za námi rozeběhla. To jsou věci.

PÁTEK : Potkali jsme se s Meginkou a její paničkou, která zná Cindu ještě ze cvičáku a zavzpomínali na dávná léta. Když Lída vyprávěla, co vše Maggie vyvádí, jsme skoro vzorní.

SOBOTA : A je po idylce. Už včera začal Igor jevit o Cindu větší zájem. Ovšem dnes se přidala i Cinda. Kdysi mi někdo říkal, že si i velikostně neodpovídající si psi umí poradit. Věřím a proto musí Igor do kenelky. Venku to zvládáme pokud jsme v pohybu, ale běda jak se na chvíli zastavíme a doma ještě hůř. Odpoledne začíná Igor v kenelu pískat a Cinda poštěkávat. Naštěstí výletníci hlásí přechod hranic, tak ještě večerní venčení, nakrmit Cindu a my s Igim vyrážíme domů. Byl to hezký týden, počasí nám přálo a Cinda s Igorem byli skvělí. Tedy až do dneška. Konec konců když už máme zažádáno o uchovnění, tak  Igorek nemůže jen tak jednoduše to těsné soužití s háravkou přejít, že?

a tak to končí....